GC166FN - DNF
N50°03.882 E014°26.151
Mel-Man
0,86 km 
N 344
R 
10 
20
magnetDIVADLO NA FIDLOVACCE (DNF)
Kdyz se reditel divadelni spolecnosti Stanislav Langer rozhodl postavit vlastnim nakladem v Nuslich divadlo, bylo od pocatku jasne, ze ponese nazev Tylovo. V dubnu 1921 zacala stavba divadelni budovy a jiz 5. listopadu tehoz roku se konalo slavnostni otevreni. Drevena stavba na zdene podezdivce podle planu architektu Josefa Dnebovskeho a Aloise Zimy, kteri stavbu take provedli, si vyzadala naklady 1 900 000 Kc.
V roce 1930 byla divadelni budova stavebne upravena, nektere drevene casti byly nahrazeny zdenymi a cele divadlo omitnuto.
Inspiraci pro pojmenovani divadla, resp. divadelni hry J.K.Tyla, byla sevcovska slavnost, konana v techto mistech v 19.stoleti.
Nazev Tylovo neslo divadlo az do roku 1943. Za okupace bylo prejmenovano na Divadlo pod Vysehradem, ale po osvobozeni se opet vratilo ke svemu puvodnimu nazvu.Nazev Fidlovacka pochazi od nastroje, jimz sevci hladi kuzi. Bylo to oble drevo, uprostred silnejsi, kterym se jako valeckem kuze hladila = ”fidlovala”.
Slavnost se konala kazdorocne prvni stredu po Velikonocich na louce v nuselskem udoli. Byvala to nejoblibenejsi prazska pout. Podle legendy stal u jejiho zrodu cisar Josef II. Ve skutecnosti se vsak Fidlovacka slavila jiz mnohem drive. Slavnost pochazela ze starych dob a byla vitanim jara, ackoliv povesti ji i jinak vykladaji...
V roce 1948 v souvislosti s prejmenovanim Stavovskeho divadla na Tylovo dostala nuselska scena nazev Divadlo na Fidlovacce (s Tylem se tak nerozloucila uplne) a pozdeji - v sezone 1963-1964, kdy doslo ke slouceni nuselskeho divadla s karlinskym pod jedno vedeni, vznikl nazev novy - Hudebni divadlo v Karline a Nuslich (je pochopitelne, ze takovy nazev se nikdy nevzil a divadlo pro vsechny sve cetne priznivce zustalo Tylackem).
Divadlo pro 800 divaku melo velmi dobre vybaveni a poskytovalo dostatek pohodli jak ucinkujicim, tak navstevnikum. Krome jineho tu byl baletni sal, klubove zarizeni, krejcovna, prijimaci salon, mistnost pro technicky personal, mistnost pro lekare, projekcni kabina apod., vcetne bytu pro spravce. Jeste dulezitejsi ale byla zvlastni atmosfera, pro niz tam herci radi hrali a publikum rado chodilo.
Prvni reditel a zakladatel Langer chtel Tylovo divadlo profilovat jako scenu ceskeho klasickeho repertoaru s vyraznym, temer narodne probuzeneckym poslanim (Tyl, Klicpera, Bozdech, Mrstikove apod.). Zahy ale zjistil, ze chce-li divadlo a hlavne navstevniky udrzet, jenom s timto repertoarem nevystaci...
Dvacata leta nebyla pro divadlo prave nejlehci, invaze filmu, zvlaste pak americkeho s atraktivnimi herci, znamenala velky odliv divaku, kteri v kinech za levny peniz dostali velkolepou podivanou.
V letech 1948 az 1963 existovala jako DIVADLO NA FIDLOVACCE . 1.cervence 1963 se Divadlo Na Fidlovacce spojilo s Hudebnim divadlem v Karline a prejmenovalo na Hudebni divadlo v Nuslich. To se v roce 1976 pro verejnost zcela uzavrelo. Duvodem mel byt havarijni stav vodoinstalace. 31. cervence toho roku s ukoncenim divadelni sezony byl - tehdy udajne docasne - ukoncen i provoz divadla s tim, ze se provedou rekonstrukce. K nim ale nikdy nedoslo, penize na opravu se nenasly, i kdyz v te dobe by slo pouze o nekolik set tisic...
Divadelni budova pote chatrala az do roku 1995, kdy byla pro jeji obnovu zalozena Nadace Fidlovacka .
Divadlo Na Fidlovacce se znovu otevrelo pro verejnost 28. rijna 1998 – tedy po dvaadvacetilete odmlce.
Pred slavnostnim predstavenim Tylovy a Skroupovy ”Fidlovacky” pozadal Tomas Töpfer o symbolicke prestrizeni pasky muze, ktery divadlu venoval cely svuj mesicni invalidni duchod. Vyjimecnost tohoto pocinu byla v tom, ze pan Bursik neuvidi na nuselske scene jedine predstaveni, protoze je nevidomy…
KOMORNI FIDLOVACKA
Komorni Fidlovacka vstoupila na prazskou divadelni scenu 28.3.2006. Je dalsi scenou DNF.
Da se k ni dojit od ”velkeho” divadla parcikem, kudy je to 333 kroku. Vznikla z puvodniho kina Morava v Boleslavove ulici, ktere ukoncilo (spolu s Wolfovym filmovym muzeem) provoz a Praha 4 ho divadlu pronajala. Zatim je Komorni Fidlovacka pro zhruba 160 divaku, ale ma se dale prubezne upravovat.
FIDLOVACKA je divadlo bez statnich dotaci. Nema staly soubor hercu – ti jsou angazovani vzdy jen na konkretni inscenaci. Presto se v prubehu uplynulych sezon vytvorilo jakesi ”pevne jadro”, s kterym se v repertoaru uz permanentne pocita. Divadlo Na Fidlovacce ma i sveho staleho reditele (Tomas Töpfer, ktery pusobi i jako herec a reziser) a od ledna 2003 i umeleckeho sefa (reziser Juraj Deak).
V cele Nadace Fidlovacka stoji herecka Eliska Balzerova.
Tylova Fidlovacka
Fidlovacka byla poprve uvedena 21.12.1834 odpoledne na scene Stavovskeho divadla. Tehdy nebyla uspesna, hrala se pouze dvakrat. Kritika ji vycitala obhroublost a sproste prostredi.
Byla v poradi druhou Tylovou hrou. Vzorem k napsani Fidlovacky byly pro Tyla videnske frasky. Hra mela byt puvodne zpevohra.Autor ztvarnil ve hre postupne nekolik postav. Sam nazval Fidlovacku ”prenestastnym plodem” a v nasledujicim stoleti dokonce rezignoval na hru z ceskeho soudobeho zivota. Knizne vysla hra poprve roku 1877, ale tato verze byla neuplna. Autorkou nejnovejsiho zpracovani hry z roku 1998 je Helena Simackova.
Dej tohoto dila je velice jednoduchy. Antonie Mastilkova, prosazujici vse nemecke, ma neter Lidunku a ta se zamiluje do Jenika. Jenik je synem ceskeho sevce Kroutila. Mastilkova i otec Kroutil jim vsak v jejich lasce brani. Mastilkova ma uz pro Lidunku vybraneho bohateho zenicha. Nastava den sevcovske slavnosti fidlovacky, kde se schazi cela ves. Jenik z inscenuje falesne prepadeni Mastilkove a sam ji pak naoko zachrani. Mastilkova se navic dozvi, ze zenich, ktereho Lidunce vybrala je chudy podvodnik. Nyni uz je teticcino srdce dosti obmekceno, aby pochopila, ze je Ceska a ma vse ceske ctit. Probouzi se v ni vlastenka a svoluje ke svatbe Lidunky a Jenika. Sama se sblizuje s Jenikovym otcem Vaclavem Kroutilem. Na konci hry prichazi slepy muzikant Mares, (novodobe jedinecne ztvarneny Petrem Hanicincem), a zpiva pisen Kde domov muj.
Tato prosta pisen, pisen cislo 19, zacala zit vlastnim zivotem...
Pisen ”Kde domov muj”
Autorem pisne je Frantisek Skroup. Poprve zaznela v podani Karla Strakateho. Cesky text pisne ”Kde domov muj” byl poprve otisten hned po premiere v Bohemii. Paradoxne se tak stalo zasluhou vyznamneho kritika prof. Müllera, ktery jinak Tylovu hru prikre odsoudil. Pisen byla zpivana pri rozlicnych prilezitostech v Praze i na venkove. Postupne se stavala ” jakymsi hudebnim odznakem ceske narodnosti ” a zacala existovat nezavisle na Tylove hre. Vyznam pisne zesilil pri prevratu roku 1918 a o dva roky pozdeji, roku 1920, se stala nasi hymnou.
FILM
Fidlovacka (premiera 18.12.1930)
Byl to prvni zvukovy film natoceny pouze v ceske verzi.
NUSELSKE DIVADLO PLNE KOMIKU
Ondrej Suchy vzpomina
Kdyz jsem jednoho lednoveho vecera roku 1973 usedl na rozvrzane drevene sedadlo v prizemi Hudebniho divadla v Nuslich a rozhlizel se po seserelem hledisti, prepadl mne vedle rozpaku i smutek. Prostredi svou nevlidnou omselosti vyvolavalo pravy opak pocitu, ktery by mel mit divak prichazejici sem za ocekavanym pobavenim a umeleckym zazitkem. A ja ten zazitek ocekaval, uz proto, ze vstupenky mi poslal a o mou pritomnost v hledisti nestal nikdo mensi, nez ziva legenda hudebne zabavniho divadla - Oldrich Novy. Vsechny nedostatky, ktere jsem vnimal pred predstavenim a o prestavce, behem niz se mi ani nechtelo sve nepohodlne sedadlo opustit, byly ty tam vzdy, kdyz na scenu vstoupil ON v roli Elwooda P.Dowda, hlavni postavy komedie Mary Chaseove Harvey a ja… Oldrich Novy (a v jednom obraze druhe pule predstaveni jeste pak jeho skvely partner Otomar Korbelar) me tehdy opravdu okouzlil a prebil pro mne svym vykonem jednak chmurnost interieru tohoto divadelniho stanku, jednak rozpaky vetsi casti zajezdoveho obecenstva a v neposledni rade i dosti zalostny vykon rytmicke skupiny, zastupujici zde - v Hudebnim divadle! - hudebni slozku. Tenkrat jsem jeste netusil, ze Oldrich Novy je jednim z poslednich hvezdnych hercu-komiku, kteri v tomto divadle pusobi pred jeho konecnym uzavrenim z duvodu havarijniho stavu. Ctu si dopis, ktery mi pan Novy napsal 18.ledna 1973 v souvislosti s predstavenim Harvey a ja… a s odstupem casu si stale vic uvedomuji jeho nalehavost: ”…byl bych rad, kdybyste o predstaveni mohl napsat nekolik radek do nektereho mladeznickeho listu. (Take v Mlade fronte nebyla jeste kritika.) A proc? Jiste premnozi navstevnici nuselskeho divadla si zvykli hlavne poslouchat Benesovy nebo Valdaufovy slagry, ponevadz napln libret je nijak nezatezuje. A ti vsichni se museji na Harveyovi urcite nudit. Potrebuji ziskat pro Nusle nove - premyslejici obecenstvo, hlavne mladsi, ktere uz tam chodilo pred peti lety, kdyz jsem tam mel smlouvu na 50 predstaveni Maughamovy komedie Julie, ty jsi kouzelna - a hrali jsme ji 115krat… Ale zmena celkoveho repertoaru ho zase vyhnala…”
Zalostny stav budovy, hlediste, jeviste i saten tohoto divadla, ale take podivne ”zmeny celkoveho repertoaru” a tez skutecnost, ze vetsina clenu souboru Hudebniho ”dvojdivadla” v Karline a v Nuslich musela pendlovat z jedne prazske ctvrti do druhe, mely na svedomi znacne vykyvy v cinnosti tohoto kdysi tak milovaneho Tylacku, ktery byl v dobe sve nejvetsi slavy oznacovan za nejuspesnejsi divadlo v Praze!
Repertoarovy profil nuselskeho divadla byl v prubehu vsech trech desitek povalecnych let - mirne receno - ponekud necitelny. Neni divu, ze se zde nakonec ponejvice darilo tomu, na co si sem publikum zvyklo chodit jiz davno pred valkou - operetam a lidovym zpevohram. ... nekdejsi Tylacek, na konci valky kratce prejmenovany na Divadlo pod Vysehradem, pozdeji pak na divadlo Na Fidlovacce az konecne na Hudebni divadlo v Nuslich - nejhloupejsi nazev, ktery kdy tento stanek mohl nakonec dostat...
( Ondrej Suchy )
Jaroslav Stercl vzpomina:
„S nuselskym divadlem jsem se seznamil uz v detstvi, kdyz mne tatinek braval na predstaveni (bydleli jsme nedaleko), dokonce i na takova, ktera nebyla urcena detskym ocim a usim. Tak to tenkrat chodilo, rodice nas chteli mit pod dohledem. Kdyz mi bylo asi osm let, videl jsem francouzskou frasku s Vlastou Burianem Dama s kozou (rozumej dama s plnovousem). Tenkrat bylo zvykem, ze komik musel na jevisti radit a Vlasta Burian radil, jak se patri."
Podle Jaroslava Stercla znamenala krize a hrozba fasismu ve tricatych letech zmenu repertoaru, ale take opetovny priliv navstevniku. Take likvidace smichovske Areny mela za nasledek, ze nuselske divadlo zacalo prebirat divaky, ale i herce.
„Divaci chteli libive melodie a hodne legrace. Tehdy se hrala revue Za sportem a laskou (Spilar, Tobis, Mirovsky) s Ferencem Futuristou, Emanem Fialou a Ninou Ninon. Ferenc Futurista zpival kuplet: 'My jsme byli pred Hitlerem, budeme i po nem, i kdyby nas ctvrtit nechal nebo vlacet konem. Preckali jsme ve zdravi vsechny rany morovy a co tedka Ada dela, to je forovy'. Prosperitu divadla podporila Marenka Zieglerova, pro kterou zmineni autori napsali quodlibet slozeny ze svetove proslulych operetnich arii. To byl opravdu trhak."
Pozdeji se z divaka stal herec, a to i na prknech nuselskeho divadla:
„Strasne rad jsem chodil do Tylacku takzvane na koukani, protoze ke koukani a k poslouchani tam clovek vzdycky neco nasel. Byla to zalezitost ryze velkomestska, nic provincionalniho, i kdyz na repertoaru byly nektere hry z venkovskeho prostredi, napr. Na svatem kopecku. Kdyz jsem se v roce 1967 vratil z Montrealu, kde jsem s Laternou magikou vystupoval na svetove vystave, reziroval v Nuslich Franta Paul a ten me chtel angazovat do Zeme usmevu. Do toho se mi ale nechtelo, nebyla to moje parketa. V te dobe jsem ucinkoval na kabaretnich zajezdech. Potom - v roce 1968 -jsem velmi rad prijal nabidku Laterny na ucast pri zajezdu na olympijske hry do Mexiko City (tam Laterna opet predvedla program Bedna pro Montreal) a teprve po navratu z Mexiko City jsem zacal hrat v revualni operete Jaroslava Benese Na ty louce zeleny, ktera byla puvodne inscenovana v Karline, ale po pul roce presla do Nusli. Tam vydrzela na repertoaru velmi dlouho, jezdili jsme s ni potom i na zajezdy. Vedle toho se hral francouzsky vaudeville Tajemstvi modre ruze, U bileho konicka autora Benatskeho, C. k. polni marsalek s Nelly Gajerovou, slavna byla opereta Srdce v rakosi. Nejradeji ale vzpominam na operetu Na ty louce zeleny, tam jsem si s chuti zahral hajneho Stetivce.
Atmosfera Fidlovacky byla pekna, hralo se nam tam dobre a rozhodne jsme si nemohli stezovat na nezajem publika. Nuselsti starousedlici si jiste vzpominaji na zajezdove autobusy, ktere stavaly na parkovisti a privazely divaky i z velmi vzdalenych mist."
Click To Rate This Cache